Parametry formátítka #42
Labels
No labels
ksp-implementace
No milestone
No project
No assignees
2 participants
Notifications
Due date
No due date set.
Dependencies
No dependencies set.
Reference: KSP/formatitko#42
Loading…
Reference in a new issue
No description provided.
Delete branch "%!s()"
Deleting a branch is permanent. Although the deleted branch may continue to exist for a short time before it actually gets removed, it CANNOT be undone in most cases. Continue?
Taková trošku věc na zamyšlení, nemám na to jasný názor a ani to moc nemám rozmyšlené.
Nyní existují dvě cesty, jak nějak ovlivňovat chování formátítka.
(pak je tu ještě třetí a to volat pandoc jako knihovnu, ale to už je toršku více pro pokraočilé)
U spousty nastavítek moc netuším, kam vlastně patří. Nedávalo by smysl postavit nějakou abstrakci nad těmito dvěmi vstupy a umožnit libovolné nastavítko zadávat z obou míst? V případě kolize asi bude potřeba rozhodnout, které místo je to hlavní.
Připadá mi, že různí uživatelé/různé využití můžou mít dost jinou představu, co kam patří.
Např. když píšu kus pandocu, co chci sdílet jako formátíkto pandoc ostatním spoluprocovníkům, chci to mít v dokumentu.
Když naopak píši něco víc jako KSP, nechci tyto věci opakovat v každé sérii, má se to zadávat makem v parametrech.
Yes, issuje 42. 🎉
Zase trošku vážněji: Možná je trošku problém, že některá nastavítka je třeba znát před tím, než volám pandoc, přitom já bych je zjistil až poté. To trošku boří celou myšlenu. :(
Dává mi smysl umět specifikovat v command lině jen takové věci, které jsou relevantní pro aktuální běh formátítka (což mi tak nějak vychází na souborové cesty vstupních a výstupních souborů) s tím, že zbytek (tedy věci, které se pro jeden dokument nemění mezi běhy na různých strojích a v různých kontextech) chceš už mít naspecifikovaný v souborech samotných. Myslím si, že i usecase KSP, kde bude nejspíš spousta věcí předvolených a společných pro mnoho souborů mi dává smysl explicitně zavolat nějaký import ze zdrojáku (přeci jen, alespoň to bude více očividně pro někoho, kdo to bude pak číst a třeba TeX to dělá stejně).
Citace jsou IMO spíše výjimka potvrzující pravidlo (případně tedy, u citací stejně specifikuješ vstupní soubor, takže ano, patří to do commandlinových přepínačů) a nevadí mi, pokud se budou jakémukoliv modelu, pro který se rozhodneme, nějak vymykat.
Jo, to asi dává smysl. Díky za vysvětlení.
Alespoň prozatím zavírám.
Napříklaad ale nastavovat
flags
z příkazové řádky by asi docela dávalo smysl, protože pak by šlo snadno zařídit překlad do tmavého a do světlého htmlka.Zrovna tento use case má za mě tři elegantnější řešení:
Máš template
dark.md
alight.md
které obě inkludí hlavní soubor a nastavují si vlastní věci – to může být fajn protože je pak můžeš poměrně bezbolestně generovat oba dva.Nebo si naopak inkludíš dark a light jako motivy do svého hlavního souboru podle toho, co se ti zrovna aktuálně líbí.
Dark a light mód vyřešíš CSSkem.
``3. Nefunguje, protože
highlight-style: "dracula"
.``2. Toto obstojně funguje do té doby, dokud se chceš na oba výstupy dívat jen ty. Jakmile chceš na webu zveřejnit obě verze a nechat vybrat uživatele, mje to na nic. Potenciálně tohle by mohlo zachránit include z příkazové řádky, ale to je vlastně tak trošku to, o čem tady celou dobu mluvíme.
``1. Tohle už zní nadějně, ale je to použitelné, když máš jen pár stránek/md souborů. Když jich máš hodně, dostaneš nějak moc souborů.