Taková trošku věc na zamyšlení, nemám na to jasný názor a ani to moc nemám rozmyšlené.
Nyní existují dvě cesty, jak nějak ovlivňovat chování formátítka.
pomocí cmd parametrů
Pomocí hlavičky souboru
(pak je tu ještě třetí a to volat pandoc jako knihovnu, ale to už je toršku více pro pokraočilé)
U spousty nastavítek moc netuším, kam vlastně patří. Nedávalo by smysl postavit nějakou abstrakci nad těmito dvěmi vstupy a umožnit libovolné nastavítko zadávat z obou míst? V případě kolize asi bude potřeba rozhodnout, které místo je to hlavní.
Připadá mi, že různí uživatelé/různé využití můžou mít dost jinou představu, co kam patří.
Např. když píšu kus pandocu, co chci sdílet jako formátíkto pandoc ostatním spoluprocovníkům, chci to mít v dokumentu.
Když naopak píši něco víc jako KSP, nechci tyto věci opakovat v každé sérii, má se to zadávat makem v parametrech.
Taková trošku věc na zamyšlení, nemám na to jasný názor a ani to moc nemám rozmyšlené.
Nyní existují dvě cesty, jak nějak ovlivňovat chování formátítka.
- pomocí cmd parametrů
- Pomocí hlavičky souboru
(pak je tu ještě třetí a to volat pandoc jako knihovnu, ale to už je toršku více pro pokraočilé)
U spousty nastavítek moc netuším, kam vlastně patří. Nedávalo by smysl postavit nějakou abstrakci nad těmito dvěmi vstupy a umožnit libovolné nastavítko zadávat z obou míst? V případě kolize asi bude potřeba rozhodnout, které místo je to hlavní.
Připadá mi, že různí uživatelé/různé využití můžou mít dost jinou představu, co kam patří.
Např. když píšu kus pandocu, co chci sdílet jako formátíkto pandoc ostatním spoluprocovníkům, chci to mít v dokumentu.
Když naopak píši něco víc jako KSP, nechci tyto věci opakovat v každé sérii, má se to zadávat makem v parametrech.
Zase trošku vážněji: Možná je trošku problém, že některá nastavítka je třeba znát před tím, než volám pandoc, přitom já bych je zjistil až poté. To trošku boří celou myšlenu. :(
Zase trošku vážněji: Možná je trošku problém, že některá nastavítka je třeba znát před tím, než volám pandoc, přitom já bych je zjistil až poté. To trošku boří celou myšlenu. :(
Dává mi smysl umět specifikovat v command lině jen takové věci, které jsou relevantní pro aktuální běh formátítka (což mi tak nějak vychází na souborové cesty vstupních a výstupních souborů) s tím, že zbytek (tedy věci, které se pro jeden dokument nemění mezi běhy na různých strojích a v různých kontextech) chceš už mít naspecifikovaný v souborech samotných. Myslím si, že i usecase KSP, kde bude nejspíš spousta věcí předvolených a společných pro mnoho souborů mi dává smysl explicitně zavolat nějaký import ze zdrojáku (přeci jen, alespoň to bude více očividně pro někoho, kdo to bude pak číst a třeba TeX to dělá stejně).
Citace jsou IMO spíše výjimka potvrzující pravidlo (případně tedy, u citací stejně specifikuješ vstupní soubor, takže ano, patří to do commandlinových přepínačů) a nevadí mi, pokud se budou jakémukoliv modelu, pro který se rozhodneme, nějak vymykat.
Dává mi smysl umět specifikovat v command lině jen takové věci, které jsou relevantní pro aktuální běh formátítka (což mi tak nějak vychází na souborové cesty vstupních a výstupních souborů) s tím, že zbytek (tedy věci, které se pro jeden dokument nemění mezi běhy na různých strojích a v různých kontextech) chceš už mít naspecifikovaný v souborech samotných. Myslím si, že i usecase KSP, kde bude nejspíš spousta věcí předvolených a společných pro mnoho souborů mi dává smysl explicitně zavolat nějaký import ze zdrojáku (přeci jen, alespoň to bude více očividně pro někoho, kdo to bude pak číst a třeba TeX to dělá stejně).
Citace jsou IMO spíše výjimka potvrzující pravidlo (případně tedy, u citací stejně specifikuješ vstupní soubor, takže ano, patří to do commandlinových přepínačů) a nevadí mi, pokud se budou jakémukoliv modelu, pro který se rozhodneme, nějak vymykat.
Napříklaad ale nastavovat flags z příkazové řádky by asi docela dávalo smysl, protože pak by šlo snadno zařídit překlad do tmavého a do světlého htmlka.
Napříklaad ale nastavovat `flags` z příkazové řádky by asi docela dávalo smysl, protože pak by šlo snadno zařídit překlad do tmavého a do světlého htmlka.
Zrovna tento use case má za mě tři elegantnější řešení:
Máš template dark.md a light.md které obě inkludí hlavní soubor a nastavují si vlastní věci – to může být fajn protože je pak můžeš poměrně bezbolestně generovat oba dva.
Nebo si naopak inkludíš dark a light jako motivy do svého hlavního souboru podle toho, co se ti zrovna aktuálně líbí.
Dark a light mód vyřešíš CSSkem.
Zrovna tento use case má za mě tři elegantnější řešení:
1. Máš template `dark.md` a `light.md` které obě inkludí hlavní soubor a nastavují si vlastní věci – to může být fajn protože je pak můžeš poměrně bezbolestně generovat oba dva.
2. Nebo si naopak inkludíš dark a light jako motivy do svého hlavního souboru podle toho, co se ti zrovna aktuálně líbí.
3. Dark a light mód vyřešíš CSSkem.
``3. Nefunguje, protože highlight-style: "dracula".
``2. Toto obstojně funguje do té doby, dokud se chceš na oba výstupy dívat jen ty. Jakmile chceš na webu zveřejnit obě verze a nechat vybrat uživatele, mje to na nic. Potenciálně tohle by mohlo zachránit include z příkazové řádky, ale to je vlastně tak trošku to, o čem tady celou dobu mluvíme.
``1. Tohle už zní nadějně, ale je to použitelné, když máš jen pár stránek/md souborů. Když jich máš hodně, dostaneš nějak moc souborů.
``3. Nefunguje, protože `highlight-style: "dracula"`.
``2. Toto obstojně funguje do té doby, dokud se chceš na oba výstupy dívat jen ty. Jakmile chceš na webu zveřejnit obě verze a nechat vybrat uživatele, mje to na nic. Potenciálně tohle by mohlo zachránit include z příkazové řádky, ale to je vlastně tak trošku to, o čem tady celou dobu mluvíme.
``1. Tohle už zní nadějně, ale je to použitelné, když máš jen pár stránek/md souborů. Když jich máš hodně, dostaneš nějak moc souborů.
Taková trošku věc na zamyšlení, nemám na to jasný názor a ani to moc nemám rozmyšlené.
Nyní existují dvě cesty, jak nějak ovlivňovat chování formátítka.
(pak je tu ještě třetí a to volat pandoc jako knihovnu, ale to už je toršku více pro pokraočilé)
U spousty nastavítek moc netuším, kam vlastně patří. Nedávalo by smysl postavit nějakou abstrakci nad těmito dvěmi vstupy a umožnit libovolné nastavítko zadávat z obou míst? V případě kolize asi bude potřeba rozhodnout, které místo je to hlavní.
Připadá mi, že různí uživatelé/různé využití můžou mít dost jinou představu, co kam patří.
Např. když píšu kus pandocu, co chci sdílet jako formátíkto pandoc ostatním spoluprocovníkům, chci to mít v dokumentu.
Když naopak píši něco víc jako KSP, nechci tyto věci opakovat v každé sérii, má se to zadávat makem v parametrech.
Yes, issuje 42. 🎉
Zase trošku vážněji: Možná je trošku problém, že některá nastavítka je třeba znát před tím, než volám pandoc, přitom já bych je zjistil až poté. To trošku boří celou myšlenu. :(
Dává mi smysl umět specifikovat v command lině jen takové věci, které jsou relevantní pro aktuální běh formátítka (což mi tak nějak vychází na souborové cesty vstupních a výstupních souborů) s tím, že zbytek (tedy věci, které se pro jeden dokument nemění mezi běhy na různých strojích a v různých kontextech) chceš už mít naspecifikovaný v souborech samotných. Myslím si, že i usecase KSP, kde bude nejspíš spousta věcí předvolených a společných pro mnoho souborů mi dává smysl explicitně zavolat nějaký import ze zdrojáku (přeci jen, alespoň to bude více očividně pro někoho, kdo to bude pak číst a třeba TeX to dělá stejně).
Citace jsou IMO spíše výjimka potvrzující pravidlo (případně tedy, u citací stejně specifikuješ vstupní soubor, takže ano, patří to do commandlinových přepínačů) a nevadí mi, pokud se budou jakémukoliv modelu, pro který se rozhodneme, nějak vymykat.
Jo, to asi dává smysl. Díky za vysvětlení.
Alespoň prozatím zavírám.
Napříklaad ale nastavovat
flagsz příkazové řádky by asi docela dávalo smysl, protože pak by šlo snadno zařídit překlad do tmavého a do světlého htmlka.Zrovna tento use case má za mě tři elegantnější řešení:
Máš template
dark.mdalight.mdkteré obě inkludí hlavní soubor a nastavují si vlastní věci – to může být fajn protože je pak můžeš poměrně bezbolestně generovat oba dva.Nebo si naopak inkludíš dark a light jako motivy do svého hlavního souboru podle toho, co se ti zrovna aktuálně líbí.
Dark a light mód vyřešíš CSSkem.
``3. Nefunguje, protože
highlight-style: "dracula".``2. Toto obstojně funguje do té doby, dokud se chceš na oba výstupy dívat jen ty. Jakmile chceš na webu zveřejnit obě verze a nechat vybrat uživatele, mje to na nic. Potenciálně tohle by mohlo zachránit include z příkazové řádky, ale to je vlastně tak trošku to, o čem tady celou dobu mluvíme.
``1. Tohle už zní nadějně, ale je to použitelné, když máš jen pár stránek/md souborů. Když jich máš hodně, dostaneš nějak moc souborů.