K tomu, abychom za věci utratili co možná nejméně, potřebujeme do košíku postupně vybírat věci od té nejlevnější po tu nejdražší.
Pole cen tedy vzestupně setřídíme a budeme jej postupně procházet, přičemž si budeme pamatovat součet cen věcí, které při průchodu potkáme. Jakmile při procházení přesáhne tento součet koruny vyhrazené na nákup, tak podle pozice v poli víme, kolik věcí si můžeme koupit.
Jelikož se však zadání ptá na počet věcí, které si koupit nemůžeme, tak jako řešení vypíšeme počet věcí od pozice, kde jsme skončili s procházením, do konce pole cen.
Řešení je jistě správné, určitě se totiž nemůže stát, že bychom si mohli koupit víc věcí, než nám vypíše algoritmus. Vyhodili jsme z košíku ty nejdražší věci, které jsme mohli, takže nám jich určitě nestačilo vyhodit méně.
Rychlost řešení ovlivní hlavně to, jak rychle dokážeme ceny setřídit. Existují různé třídící algoritmy a pokud použijete nějaký algoritmus zabudovaný přímo v programovacím jazyce, běží většinou v čase O(n log n). Pokud jste si implementovali vlastní jednoduché třídění, pravděpodobně bude mít časovou složitost O(n2). O třídících algoritmech si můžete přečíst v naší kuchařce o třídění.